Naše názory
14. 1. 2011
Šikana
Šikana označuje fyzické, psychické omezování jedince v kolektivu. S šikanou se můžeme setkat v jakémkoli typu škol a školských zařízeních, v armádě, sportovním klubu, ve vězení, ale i v rodinách a v zaměstnání. Jsou různé varianty šikany, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu. Následky šikany si do budoucího života odnáší všichni zúčastnění a především človíček, který byl obětí.
Ráda bych se zmínila o školní šikaně. Mám k ní velmi negativní vztah, protože jsem sama byla dokonce její obětí. Počátky šikany vznikají třeba častým bráním věcí, zamykáním na WC, nadávkami či ponižováním. Pro mě nejhorší je domluva mezi dětmi, které se rozhodnou zbít jiné dítě často něčím odlišné. Toto dítě, když se jim poddá, se bohužel stává obětí. Děti ho pak bijí opakovaně a to se rovná násilné fyzické šikaně. Jak se taková šikana řeší? První krokem je to říci svým rodičům. Pokud se, ale bojíš nebo nejsi zrovinka s rodiči velký kamarád, ve škole se můžeš jít svěřit výchovnému poradci. Hlavně se nesmíš bát to říct a mluvit o tom! Pokud i přes to patříš mezi stydlivější z nás, existuje SCHRÁNKA DŮVĚRY.
Nikola Magnusová
Nespravedlnost
Pod slovem nespravedlnost si každý představí něco jiného, někteří z nás třeba to, že někdo dostane něčeho víc a druhý míň. Nespravedlnost můžeme chápat různými způsoby. Já bych se rád pootočil za školní nespravedlností. Například, když pedagog opravuje písemky. Srovnám dva odlišné žáky: jeden patří mezi žáky tišší a druhý je naopak hlučnější. Prvnímu žákovi dá učitel ka za čtyři chyby dvojku, ale druhému žákovi se stejnými chybami dá za tři. Často si pokládám otázku proč? Ale odpověď ne a ne nalézt. Možnost je taková, že si na jednoho žáka zasedla nebo tomu druhému nadržuje. Patří mezi její „miláčky“. A je to spravedlivé? Takovým jedním podle mého názoru nespravedlivým jevem je, že učitel si v každé třídě vybere „svou pětku“ žáků. Takoví vybraní žáci mají veliké štěstí. Bohužel já mezi ně nepatřím. L
Nucené jídlo
Takové jídlo, které vám nechutná, nelíbí se a ani nevoní, a přec ho sníst musíte. Lépe řečeno nutí vám ho za všechno zlato na světě. Taky ho můžete mít doma „kupu“ například po rodinných oslavách. Dali jste za něj „fůru“ peněz , a pak vám je líto to jen tak vyhodit či dát domácím zvířatům.
Když si zavzpomínám na český film s Helenou Růžičkovou „Slunce, seno a jahody“, kde pořád jedli jen králíka, je mi ještě teď toho klučiny líto. Pro mě je to především zelenina - brokolice a pórek. Povšimnul jsem si, že nejvíc nás do jídla nutí naši prarodiče a pak mamky. Napadlo mě, si udělat takový malý průzkum mezi mými vrstevníky co patří mezi jejich nucená jídla. A to jsou tvarůžky, špenát a rajská polévka.
Rosťa Kempný
Co nás trápí?
Podle mého názoru dnešní mládež trápí především problémy v rodině, kde se určitých problémů může seskupit více pohromadě. Nám, jako mladým lidem ze všeho nejvíc vadí, když nám rodiče pořád něco zakazují. Zákazy mají různou podobu, a to především na počítač či chození ven s přáteli. Samozřejmě rodiče mají svůj důvod zákazu. Takovým důvodem může být například špatná známka ve škole, problémy spojené s policií nebo dokonce užití některé z drog.
Drogy jsou velmi špatná věc a bohužel v dnešní době velmi málo mladých jim nepodlehne. Ať už z důvodu zapojit se mezi ostatní v partě, která zkouší ve svém věku různé experimenty nebo si myslí, že tím snad vyřešení nějaké problémy. Když někdo začne brát drogy a stane se na nich závislý, tak má v podstatě zkažený celý život, pokud tedy se nerozhodne jít jinou cestou a vyhledá odbornou pomoc. Také je neštěstí v tom, že vše na sebe různými způsoby navazuje a začíná to tím, když určité osobě, která užívá drogy dojdou finance. Co udělá? Začne krást! První samozřejmě doma, tam to zná a ví, kde co je a kde co hledat. Po čase přestává mít zábrany, už neví, co znamená slušné vychování a ztrácí SUPEREGO, které nám určuje naše hranice zákazů - prostě když „musíš tak musíš“ a krade i v obchodních domech. Začíná rodičům lhát a vymýšlet si neskutečné příběhy, ale „lež má krátké nohy“. Rodinu tím zklame, ta mu přestane důvěřovat a stydí se za něho. V nejhorším případě ho i vyhodí z domu. Pak ho nečeká nic jiného než žít na ulici a žebrat. A to není moc příjemný konec, a už vůbec ne, když je to mlaďounký človíček, který má celý život teprve před sebou.
Proto mi je taky líto, když vidím, jak se mí přátelé a známí začínají pomalu vytrácet. – Mizí…
Drogy nejsou jedinou věcí, která nás trápí. Když se zpátky vrátím k rodině, jsou tu další věci, ze kterých jsme nešťastni. Například nefungující rodinné vztahy, jak mezi rodiči samotnými, tak rodiči a námi. Na to navazuje špatná komunikace v rodině ať již úplné či s partnerem/kou našeho rodiče. Možná se to nezdá, ale neupřímnost, netolerantnost a málo věnovaného času nám od rodičů nás taky velmi znepokojuje. Cítíme se pak dost odstrčení, a to na náš rozvoj osobnosti nemá kladný vliv.
Na závěr bych Vám milí rodiče chtěl sdělit, abyste nám věnovali více své pozornosti - my Vaši péči potřebujeme.
Daniel Kocián